Když předstíráte, že se necítíte zraněni nebo naštvaní nebo zničeni, nekladnete Boha. Buďte upřímní! Nepochopte; Nevzbuzuji vás, abyste se rozzlobili na Boha nebo ho obviňovali. Zaslouží si žádnou vinu. Spíše vás povzbuzuji, abyste upřímně přiznali Bohu své pocity zranění, rozhořčení a hněvu. Často se díváme na to, že trpíme naší perspektivou a zapomínáme, že Bůh vidí z jiného výhodného bodu.
(When you pretend you don't feel hurt or angry or devastated, you're not fooling God. Be honest! Don't misunderstand; I am not encouraging you to be angry at God or to blame him. He deserves no blame. Rather, I am encouraging you to honestly confess to God your feelings of hurt, resentment, and anger. Often we look at suffering from our perspective and forget that God sees from another vantage point.)
V pasáži autor zdůrazňuje důležitost být upřímný ohledně našich pocitů s Bohem, zejména když zažíváme bolest nebo hněv. Předstírat, že není ovlivněn, neklame Boha; Chápe naše skutečné emoce. Autor naléhá na čtenáře, aby otevřeně vyjádřili své pocity a uznali, že utrpení může vést k řadě negativních emocí, včetně rozhořčení a zranění. Skutečná komunikace s Bohem je nezbytná pro duchovní růst.
Autor nám dále připomíná, abychom neřekli hněv na Boha, protože za naše utrpení nemá vinu. Místo toho je nezbytné si uvědomit, že naše perspektiva utrpení může být omezená, zatímco Bůh vidí větší obrázek. Přiznání našich pocitů tedy slouží jako způsob, jak sladit naše porozumění s Boží širší vizí a podpořit hlubší vztah s ním uprostřed našich bojů.