V pasáži autor zdůrazňuje důležitost být upřímný ohledně našich pocitů s Bohem, zejména když zažíváme bolest nebo hněv. Předstírat, že není ovlivněn, neklame Boha; Chápe naše skutečné emoce. Autor naléhá na čtenáře, aby otevřeně vyjádřili své pocity a uznali, že utrpení může vést k řadě negativních emocí, včetně rozhořčení a zranění. Skutečná komunikace s Bohem je nezbytná pro duchovní růst.
Autor nám dále připomíná, abychom neřekli hněv na Boha, protože za naše utrpení nemá vinu. Místo toho je nezbytné si uvědomit, že naše perspektiva utrpení může být omezená, zatímco Bůh vidí větší obrázek. Přiznání našich pocitů tedy slouží jako způsob, jak sladit naše porozumění s Boží širší vizí a podpořit hlubší vztah s ním uprostřed našich bojů.