Proč muž pláče? přemýšlel. Ne jako žena; ne za to. Ne pro sentiment. Muž křičí nad ztrátou něčeho, něco živého. Muž může plakat nad nemocným zvířetem, o kterém ví, že to neudělá. Smrt dítěte: Muž na to může plakat. Ale ne proto, že věci jsou smutné. Člověk, pomyslel si, nekřičí ne do budoucna ani minulosti, ale pro současnost.
(Why does a man cry? he wondered. Not like a woman; not for that. Not for sentiment. A man cries over the loss of something, something alive. A man can cry over a sick animal that he knows won't make it. The death of a child: a man can cry for that. But not because things are sad.A man, he thought, cries not for the future or the past but for the present.)
V Philipu K. Dickovi „Flow My Tears, policista řekl:„ Postava odráží povahu mužských slz a odlišuje je od ženy. Uvažuje o tom, že mužský pláč nevyplývá ze sentimentality, ale spíše z hlubokého pocitu ztráty. Muži pláčou nad hmatatelnými ztrátami, jako je smrt dítěte nebo utrpení zvířete, zdůrazňují jejich spojení s současným okamžikem spíše než minulé lítosti nebo budoucí obavy.
Tato introspekce ukazuje, že u mužů jsou slzy často reakcí na okamžité, srdcervějící zážitky. Postava zdůrazňuje, že pláč není slabostí, ale přirozeným vyjádřením zármutku pro to, co je živé a smysluplné. Tato perspektiva zve čtenáře, aby porozuměli hlubší emocionální krajině maskulinity, což naznačuje, že zranitelnost se může projevit neočekávaným způsobem, úzce spojená s realitou života a ztráty.