Po revoluci téměř všechny aktivity spojené s tím, že jsou ve filmech veřejnosti, poslouchají hudbu, sdílejí nápoje nebo jídlo s přáteli přesunuty do soukromých domů. Bylo osvěžující jít jednou za čas, dokonce i na takovou desultorní událost.
(After the revolution, almost all the activities one associated with being out in public-seeing movies, listening to music, sharing drinks or a meal with friends-shifted to private homes. It was refreshing to go out once in a while, even to such a desultory event.)
Ve své paměti „Čtení Lolita v Teheránu“ Azar Nafisi přemýšlí o tom, jak revoluce transformovala veřejný život v Íránu. Aktivity, které kdysi povzbuzovaly sociální interakci, jako je jít do filmů nebo jídelny, byly do značné míry omezeny. Výsledkem je, že lidé začali ustoupit do svých soukromých domovů, aby se účastnili sociálních zkušeností, které byly kdysi součástí veřejné kultury.
Pro Nafisi se vydávání na jakoukoli veřejnou akci stalo vzácným a osvěžujícím zážitkem. Nostalgie pro pulzující společenský život, který existoval před revolucí, podtrhuje touhu po spojení a radost ze sdílených zkušeností a zdůrazňuje dopad společenských změn na osobní svobody a komunální činnosti.