A neříkej mi, že Bůh pracuje záhadným způsobem, Yossarian pokračoval a vrhl se nad její námitkou. Není na tom nic tak záhadného. Vůbec nepracuje. Hraje. Nebo na nás zapomněl na nás. To je druh Boha, o kterém lidé mluvíte - bumpkin země, nemotorný, buňka, bez moci, domýšlivá, nešťastná sena.
(And don't tell me God works in mysterious ways, Yossarian continued, hurtling on over her objection. There's nothing so mysterious about it. He's not working at all. He's playing. Or else He's forgotten all about us. That's the kind of God you people talk about - a country bumpkin, a clumsy, bungling, brainless, conceited, uncouth hayseed.)
V „Catch-22“ Yossarian vyjadřuje svou nespokojenost s pojmem božského plánu a kritizuje myšlenku, že Bůh působí záhadným způsobem. Tvrdí, že pokud existuje Bůh, je buď lhostejný k lidskému utrpení, nebo pouze hraje s životy lidí bez ohledu na jejich boje. To odráží hluboký pocit frustrace a rozčarování s tradičními náboženskými vírami.
Pohled Yossariana charakterizuje Boha jako neopatrnou postavu a odmítá společnou víru v soucitné božstvo. Vnímá Boha jako nekompetentního a nezúčastněného...