V té době nosila šátek jako důkaz její víry. Její rozhodnutí bylo dobrovolný akt. Když revoluce přinutila šátek na ostatní, její akce se stala bezvýznamnou.
(At that time, she had worn the scarf as a testament to her faith. Her decision was a voluntary act. When the revolution forced the scarf on others, her action became meaningless.)
Pasáž odráží na transformaci volby ženy nosit šátek jako symbol její víry. Tento akt byl zpočátku osobním a dobrovolným vyjádřením jejího přesvědčení a představoval její závazek k jejím hodnotám a identitě. Byla to volba učiněná z přesvědčení a svobody.
S nástupem revoluce se však šátek, kdysi smysluplnou volbou, pro mnohé stal povinnou a zbavil svůj osobní význam. Tento posun zdůrazňuje, jak mohou politické změny proměnit osobní výrazy na symboly útlaku, což způsobuje původní záměr za takovými činy bezvýznamným.