Catch-22. Každý, kdo se chce dostat z bojové povinnosti, není opravdu blázen. Byl tam jen jeden úlovek a to byl Catch-22, který stanovil, že zájem o vlastní bezpečnost tváří v tvář nebezpečím, která byla skutečná a okamžitá, byl proces racionální mysli. Orr byl blázen a mohl být uzemněn. Jediné, co musel udělat, bylo zeptat se; A jakmile to udělal, už by nebyl blázen a musel by létat více misí. Orr by byl blázen, kdyby létal více misí a zdravých, kdyby ne, ale kdyby byl zdravý, musel je létat. Pokud je létá, byl blázen a nemusel; Ale pokud nechtěl, byl zdravý a musel.
(Catch-22. Anyone who wants to get out of combat duty isn't really crazy. There was only one catch and that was Catch-22, which specified that a concern for one's own safety in the face of dangers that were real and immediate was the process of a rational mind. Orr was crazy and could be grounded. All he had to do was ask; and as soon as he did, he would no longer be crazy and would have to fly more missions. Orr would be crazy to fly more missions and sane if he didn't, but if he was sane he had to fly them. If he flew them he was crazy and didn't have to; but if he didn't want to he was sane and had to.)
V "Catch-22", Joseph Heller ilustruje koncept paradoxu, který zachycuje jednotlivce v konfliktní situaci ohledně jejich rozumu a povinnosti. Postava Orr ztělesňuje toto dilema; Nařízení v podstatě trvá na tom, že voják musí prokázat nedostatek obav o jejich vlastní bezpečnost, která má být považována za šílenou a nevhodnou pro boj. Ve chvíli, kdy člověk uznává nebezpečí a hledá úlevu, jsou považováni za rozumné a musí se i nadále účastnit nebezpečných misí.
To vytváří absurdní smyčku, kde se touha vyhnout se nebezpečí je přirovnána k rozumu, ale uznává, že touha brání tomu, aby unikl nebezpečím letových misí. Hellerovo zobrazení tohoto úlovku zapouzdřuje nelogickou a byrokratickou povahu války, což odráží širší složitost lidského uvažování a systémových výzvách, kterým čelí ti, kteří byli zachyceni za takových neudržitelných okolností.