Rozhodla se dát přízi, aby ji použila místo toho, aby ji plýtvala, a zuřivě se vrhla a plakala, a volala a neprotazovala, až brzy ráno nedokončila přikrývku a hodila ji přes sebe. Nebylo to k ničemu. Ani tu noc, ani mnoho dalších, když žil, nebyl schopen ovládat nachlazení.
(She decided to put the yarn to use instead of wasting it and she furiously wove and cried, and cried and wove, until in the early morning she finished the quilt and threw it over herself. It was of no use. Neither that night nor many others while he lived was he able to control the cold.)
V „Like Water for Chocolate“ se postava rozhodne, že přemístěte nějakou přízi, než aby ji nechala plýtvat. Překoná svými emocemi a zapojuje se do zběsilého procesu tkaní a nasměruje svůj smutek do vytvoření přikrývky. Tento akt slouží jako výraz jejího zármutku a rozptýlení od její bolesti.
Navzdory jejímu úsilí a hluboké emocionální investici do přikrývky nakonec nedokáže poskytnout teplo a pohodlí, které hledá. Přikrývka nezmiňuje emoční chlad, který visí na jejím životě, a ilustruje marnost pokusu o napínání hluboko zakořeněného zármutek. Její boj o to, aby se vyrovnal, zůstává nevyřešen, odráží komplexní souhru lásky, ztráty a touhy v vyprávění.