Snili jste někdy, že by se to mohlo stát nám? Řekl, ne, ne, ale měl jsem. Poté, co jsme všichni pomohli vytvořit tento nepořádek, jsme nebyli odsouzeni k islámské republice. A v jistém smyslu měl pravdu.
(Did you ever dream this could happen to us? He said, No I didn't, but I should have. After we all helped create this mess, we were not doomed to have the Islamic Republic. And in a sense, he was right.)
V „Čtení Lolity v Teheránu“ Azar Nafisi přemýšlí o rozhovoru, kde někdo vyjadřuje překvapení ve stavu jejich situace, a ptá, zda se to někdy očekávalo. Odpověď zdůrazňuje kolektivní odpovědnost za okolnosti, které vedly k vytvoření islámské republiky, což naznačuje, že výsledky byly z určité části zaslouženy kvůli předchozím jednáním a volbám.
Toto uznání sdílené odpovědnosti podtrhuje širší téma knihy, kde Nafisi zkoumá dopad politických událostí na osobní život a složitost navigace ve společnosti formované takovým režimem. Sentiment zprostředkovaný zapouzdřuje poutavou lekci o důležitosti povědomí a angažovanosti do politických záležitostí a ukazuje, jak může spokojenost vést k hrozným následkům.