V „Ženě, která chodila na slunci“, protagonistka Alexandra McCalla Smitha naviguje složitost lidského chování při zachování jejího optimismu. Setkává se s různými negativními postoji a činy, které by mohly snadno vést k cynickému výhledu. Vyprávění však zdůrazňuje důležitost neumožňování profesních zkušeností utvářet pesimistický pohled na lidstvo jako celku.
Příběh povzbuzuje čtenáře, aby rozpoznali rozmanitost v akcích lidí a připomínají jim, aby neposuzovali všechny na základě nejhoršího chování, se kterými se setkávají. Tato zpráva slouží jako silná připomínka o hodnotě udržování naděje a porozumění, navzdory výzvám, kterým může čelit ve své profesi.