Extrémy žijí v nás všech. Radost z asociace spočívá spolu s očekáváním ztráty. To, co je dáno, bude přijato, to, co máme, je pro nás často, když je pryč. Odmlčel se, jeho tvář se teď znovu držela na světle.
(Extremes live within us all. The joy of association resides alongside the anticipation of loss. What is given will be taken, what we have is often only of value to us when it is gone. He paused, his face now held to the light once more.)
Citace odráží dualitu lidských emocí a zdůrazňuje, že radost a smutek jsou propojeny. To naznačuje, že uvnitř každé osoby leží schopnost extrémů a zdůrazňuje, jak štěstí často koexiste se strachem ze ztráty toho, co si vážíme. Tento kontrast odhaluje hlubší pochopení našich připoutání a přechodné povahy života.
Moment reflexe vypravěče, když se zastaví, aby zvážil tyto myšlenky, když se koupal ve světle, symbolizuje okamžik jasnosti. To vyjadřuje myšlenku, že naše uznání za to, co máme, se může zintenzivnit v důsledku hrozící ztráty a připomíná nám, abychom si vážili naše zkušenosti a spojení, zatímco můžeme.