Od nynějška přemýšlím jen o mě. Major Danby odpověděl shovívavě s nadřazeným úsměvem: ale, yossarian, předpokládejme, že se všichni cítili takto. Poté, řekl Yossarian, určitě bych byl zatraceně blázen, abych se cítil jiným způsobem, že?
(From now on I'm thinking only of me.Major Danby replied indulgently with a superior smile: But, Yossarian, suppose everyone felt that way.Then, said Yossarian, I'd certainly be a damned fool to feel any other way, wouldn't I?)
V „Catch-22“ Josepha Hellera, konverzace mezi Yossarianem a majorem Danbyho odhaluje kritický pohled na vlastní zájem. Yossarian vyjadřuje touhu upřednostnit svou vlastní pohodu a zpochybňuje představu, že člověk by měl vždy považovat kolektivní dobro. Jeho odpověď na rétorickou otázku Danbyho zdůrazňuje základní skepticismus ohledně očekávaných morálních závazků vůči ostatním.
Tato výměna zdůrazňuje rostoucí rozčarování Yossariana se společenskými očekáváními, což naznačuje, že kdyby všichni jednali pouze ve svých vlastních zájmech, bylo by nakonec hloupé dělat jinak. Odráží hlubší komentář k absurditám války a složitosti lidské povahy, což znamená klíčový okamžik ve vývoji charakteru Yossariana.