Hledání štěstí je zabudováno do každého člověka, každého věku a okolností. Věřím, že jsme z zdědili od našich předků Eden-obydlí pocit jejich štěstí. Naše srdce se odmítají spokojit s hříchem, utrpením, nudou a bezúhonností-touží po něčem lepším. Kdybychom pouze produktem přirozeného výběru a přežití nejvhodnějších, neměli bychom žádné důvody pro přesvědčení, že existuje starověké štěstí. Ale všichni jsme nostalgičtí pro Eden, které jsme viděli jen prchavé náznaky. Bohužel
(Happiness-seeking is built into every person, of every age and circumstance. I believe we inherited from our Eden-dwelling ancestors a sense of their pre-Fall happiness. Our hearts refuse to settle for sin, suffering, boredom, and purposelessness-we long for something better. Were we merely the product of natural selection and survival of the fittest, we'd have no grounds for believing any ancient happiness existed. But we are all nostalgic for an Eden we've only seen fleeting hints of. Unfortunately)
Štěstí je vnitřní součástí lidské přirozenosti, evidentní u jednotlivců všech věkových skupin a situací. Autor naznačuje, že naše touha po štěstí je dědictvím našich předků, kteří před pádem zažili Bliss of Eden. Tato hluboce zakořeněná touha nás vede k odmítnutí života naplněného hříchem, utrpením, monotónností a nedostatkem účelu, protože ze své podstaty hledáme něco více naplňujícího. Pokud by lidská existence byla formována pouze přirozeným výběrem, nebyl by důvod toužit po starověkém stavu štěstí, který jsme nikdy plně neznali.
Místo toho se ocitneme touží po idealizované verzi Eden, i když v našich životech zachytíme jen záblesky. Tato nostalgie nás přitahuje k naději v lepší existenci a odráží kolektivní vzpomínku na štěstí, což naznačuje, že naše hledání radosti je základním aspektem být člověkem. Snaha o štěstí není jen osobní cesta, ale nedílnou součástí našeho sdíleného dědictví.