V „Tolkien a Velké válce“ zdůrazňuje John Garth rozdíl mezi fantazií a konvenčními příběhy. Poznamenává, že zatímco mnoho příběhů se může vyhýbat extrémním scénářům, fantazie se s těmito extrémy úmyslně zabývá, což umožňuje hlubší zkoumání složitosti lidstva. Tento žánr se stává mocným nástrojem pro zkoumání hlubokých témat, která rezonují s naší existencí.
Přijetím fantastických prvků, fantasy literatura, jako je Tolkien's, odhaluje poznatky o lidském stavu, který by jinak mohl zůstat zakrytý. Garth naznačuje, že prostřednictvím těchto přehnaných reality mohou čtenáři získat jasnost svých vlastních zkušeností a emocí, což nakonec obohacuje jejich porozumění životu a jeho výzvám.