Tolkien považoval příběh Berena a Tinuviela za prototyp pro opakující se téma ve své práci, zejména v souvislosti s hobbity. Věřil, že významné změny v historii často vyplývají z působení zdánlivě nevýznamných a bezmocných, spíše než z mocných nebo božských vládců. Tato perspektiva odráží hlubší pohádku a křesťanskou víru ve šťastné konce, kde utlačovaný znovu získal svou radost a oprávněné místo.
Tato myšlenka byla obzvláště rezonanční pro Tolkiena, zejména poté, co byli svědky Velké války, kde běžní jednotlivci hráli klíčovou roli při utváření globálních událostí. Takové zkušenosti mohly ovlivnit jeho přesvědčení, že i ti, kteří se zdají být slabí