V knize Sebastian Faulks „Engleby“, autor zkoumá koncepty samoty a osamělosti. Protagonista přemýšlí o zkušenostech s osamělým a osamělým, ale rozlišuje mezi těmito státy a skutečnou osamělostí. Zatímco uznává okamžiky izolace, zdůrazňuje, že se necítí zoufalý, že je sám.
Tato perspektiva zdůrazňuje složitý vztah s samotou, což naznačuje, že může být spíše přijata než se obávat. Lhostejnost postavy vůči osamělosti ukazuje na hlubší pochopení vnitřního já a přijetí samotného jako součásti existence.