Řekl, že by mohl stát uprostřed páté třídy a někoho zastřelit a lidé by pro něj stále hlasovali. Sním o tom? Zeptala se Willa.No.No. Řekl to. Nemohlo to být více než před týdnem. Měl pravdu. Meano, nikdo se nedostane pryč s vraždou. Když se ucházíte o veřejnou kancelář, nemůžete se chovat jako šílenec. Tento druh řeči odpadků má ukončit kariéru.
(He said he could stand in the middle of Fifth Avenue and shoot somebody, and people would still vote for him. Am I dreaming this? Willa asked.No.No. He said that. It couldn't have been more than a week ago.Apparently he was right.Iano, nobody gets away with murder. You can't behave like a madman when you're running for public office. That kind of trash talk is supposed to end careers.)
V knize „Nespínaná“ od Barbary Kingsolverové se postava Willa odráží na šokujícím prohlášení veřejné postavy, která s jistotou tvrdila, že by mohl spáchat pobuřující čin a stále si udržet svou podporu. Toto odvážné tvrzení ilustruje znepokojivý trend, kde se někteří politici mohou cítit nedotknutelný, bez ohledu na jejich činy, což vede k pocitu nedůvěry ve Willa.
Navzdory Willově neuvěřitelnosti dialog zdůrazňuje znepokojující realitu o politické odpovědnosti. Myšlenka, že někdo dokázal mluvit bezohledně a stále si udržet veřejnost laskavosti, zpochybňuje normy politického chování. Poukazuje na větší problém, kdy zánětlivá rétorika, která se často očekává, že poškodí kariéru, tak neučiní, a vyvolává obavy ohledně eroze norem v politickém diskurzu.