Její hlas se stal ostrým s podtóny bezútěšnosti, když se její duše ztuhla a ona se přestala pohybovat, jak se nad ní usadil instinktivní, všudypřítomný film velké váhy, téměř absolutní setrvačnosti.
(Her voice had become sharp with overtones of bleakness as her soul congealed and she ceased to move, as the instinctive, omnipresent film of great weight, of an almost absolute inertia, settled over her.)
Citace popisuje hluboký přechod uvnitř postavy, kde její hlas zaostří, což odráží hluboký pocit zoufalství. Tento posun naznačuje významnou emocionální zátěž, což naznačuje, že její duch zatvrdí, což vede ke stavu stagnace a beznaděje. Snímky její duše ztuhnutí vykresluje živý obraz toho, že někdo ztratí vitalitu a je uvězněn ve své vlastní emoční těžkosti.
Zmínka o „Absolutní setrvačnosti“ znamená boj proti ohromující váze existence a vyjadřuje, že dosáhla bodu, kdy se pohyb a akce cítí nemožné. Tento okamžik zdůrazňuje dopad emocionálního zmatku na bytí, což naznačuje, že postava je ohromena jejich okolnostmi až do bodu imobility. Výběr slov autora evokuje silný pocit pustiny a ztrátu agentury.