„Jak se máš, yossarian?“ "Skvěle." Ne, strašně se bojím. „Dobře,“ řekl major Danby. "Je to důkaz, že je naživu."
("How are you, Yossarian?" "Splendidly." No, I'm terribly afraid. "All right then," said Major Danby. "It's proof that he's alive.")
Výměna mezi Yossarianem a majorem Danbym v „Catch-22“ Josepha Hellera ilustruje hlubokou ironii a existenciální krizi, které postavy čelí. Zatímco Yossarian tvrdí, že se cítí „skvěle“, je jasné, že jeho skutečné pocity nejsou zdaleka pozitivní, protože přiznává, že se „strašně bojí“. Tato dualita zdůrazňuje absurditu jejich situace za války, kde vnější vzhled často prudce kontrastuje s vnitřním nepokojem.
Tato krátká konverzace zapouzdřuje zastřešující téma přežití uprostřed chaosu. Komentář majora Danbyho o tom, že je to důkaz, že Yossarian je naživu, naznačuje, že jejich životy jsou definovány neustálým bojem proti šílenství války. Hellerovo psaní jemně kritizuje absurdní podmínky vojenského života, kde se zdá, že zdravý rozum a bezpečnost je nepolapitelný a postavy jsou uvězněny v paradoxní realitě, v níž je často popírána emoční pravda.