V "Engleby", Sebastian Faulks zkoumá vyvíjející se vztah protagonisty s ostatními a jeho rostoucí přijetí sociálních interakcí. Uvědomuje si, že snížením svých očekávání lidí se s nimi může svobodněji a autenticky zapojit. Tento posun v perspektivě mu umožňuje navigovat rozhovory s menším tlakem a snadnějším, což vede k uvolněnějšímu společenskému životu.
Schopnost protagonisty nechat svou mysl unášet neutrální během diskusí symbolizuje mechanismus zvládání pro řešení sociálního nepohodlí. Přijetím tohoto myšlení se může méně soustředit na obsah toho, co říkají ostatní, a více na zkušenosti s přítomností s nimi, čímž se zvyšuje jeho sociální interakce. Tento vývoj naznačuje hlubokou změnu v jeho přístupu ke vztahů a sebevědomí.