Raději bych měl na tváři arašídové drobky, než v očích mouchy, Havermeyer odsekl.
(I'd rather have peanut brittle crumbs on my face than flies in my eyes, Havermeyer retorted.)
V „Catch-22“ Josepha Hellera vyjadřuje postava Havermeyer vtipnou, ale poukazující preferenci prostřednictvím živé metafory. Navrhuje, aby se raději vypořádal s drobným nepříjemnostem arašídových křehkých drobků na tváři, než mnohem více obtěžující možnost mušek bzučení kolem očí. Toto prohlášení nejen ilustruje jeho pohrdání mouchami, ale také zdůrazňuje jeho ochotu tolerovat malé nepříjemnosti kvůli větším problémům.
Tato výměna odráží Hellerova širší témata absurdity a iracionální povahy války a ukazuje, jak postavy často preferují menší nepohodlí před ohromujícím chaosem. Zdůrazňuje délky, na které jednotlivci chodí, aby si v chaotických situacích udržovali zdání kontroly, a proto zdůrazňovali jak absurditu jejich okolností, tak lidskou tendenci najít humor v protivenství.