Jím své srdce sám.
(I eat my heart out alone.)
V „Čtení Lolity v Teheránu“ Azar Nafisi přemýšlí o svých zkušenostech jako profesorka literatury v Íránu, kde naviguje složitost života v represivním režimu. Memoár propojuje svou lásku k literatuře s boji jejích studentů a odhaluje, jak knihy poskytují útěchu a formu odporu proti tyranii. Prostřednictvím jejích diskusí o klasických dílech Nafisi odhaluje sílu literatury evokovat hluboké emoce a podporovat spojení mezi jejími studenty.
Citace „Jíst své srdce sám“ zapouzdřuje osamělost a touhu po spojení, které proniká Nabokovovy díla a vlastní život Nafisi. Zdůrazňuje izolaci, kterou pociťují jednotlivci v represivních společnostech, kde jsou často potlačeny osobní vášně a touhy. Nafisiho vyprávění ilustruje, jak se literatura stává útočištěm, což jí a jejím studentům umožňuje prozkoumat své nejvnitřnější pocity a konfrontovat své reality a zároveň vytvářet pocit komunity prostřednictvím sdílených příběhů.