Mám opakující se fantazii, že do listiny práv byl přidán ještě jeden článek: právo na svobodný přístup k představivosti. Věřil jsem, že skutečná demokracie nemůže existovat bez svobody představit si a právo používat imaginativní díla bez jakýchkoli omezení. Abychom měli celý život, musí mít možnost veřejného utváření a vyjádření soukromých světů, snů, myšlenek a touh, neustále mít přístup k dialogu mezi veřejným a soukromým světem. Jak jinak víme, že jsme existovali, cítili, žádali, nenáviděli, obávali se?
(I have a recurring fantasy that one more article has been added to the Bill of Rights: the right to free access to imagination. I have come to believe that genuine democracy cannot exist without the freedom to imagine and the right to use imaginative works without any restrictions. To have a whole life, one must have the possibility of publicly shaping and expressing private worlds, dreams, thoughts and desires, of constantly having access to a dialogue between the public and private worlds. How else do we know that we have existed, felt, desired, hated, feared?)
Azar Nafisi ve své práci „Čtení Lolita v Teheránu“ vyjadřuje myšlenku, že skutečná demokracie se spoléhá na svobodu představivosti. Zdůrazňuje, že schopnost přístupu a sdílení imaginativních prací je pro jednotlivce nezbytná, aby mohli plně prožít život. Tato svoboda umožňuje vyjádření osobních myšlenek a snů a vytváří dialog mezi soukromými zkušenostmi a veřejnou sférou.
Nafisi tvrdí, že bez tohoto práva se mohou jednotlivci snažit porozumět a artikulovat své pocity a existenci. Navrhuje právo na svobodný přístup k představivosti, je zásadní pro zapojení se složitostí života a podporu demokratické společnosti, která si cení osobního vyjádření a kreativity.