Mohl bych někoho zabít v mé další práci a budu tady upřímný, nemohl jsem udělat čas. Opravdu. V žádném případě. Nemohl jsem sdílet pokoj se čtyřmi dalšími lidmi, natož před nimi hoví. Nesnáším sdílení místnosti a koupelny se svým manželem a dokonce nad ním mám významnou doménu. Vězení by nikdy nevypracovalo: Nebyl bych vybrán naposledy pro všechny gangy, nikdy bych se nezařadil do únikových plánů, bylo by to jako střední škola
(I just might kill someone in my next job, and I'll be honest here, I couldn't do the time. Really. No way. I couldn't share a room with four other people, let alone poop in front of them. I hate sharing a room and a bathroom with my husband, and I even have eminent domain over him. Prison would never work out: I'd get picked last for all of the gangs, I'd never get included in the escape plans, it would be just like high school)
Ve své knize „Miluji všechny“, Laurie Notaro upřímně vyjadřuje svou averzi k vězeňskému životu. Humorně uvažuje o důsledcích potenciálního spáchání zločinu a uvádí, že nemůže nést myšlenku, že bude uvězněna. Notaro zdůrazňuje své nepohodlí se sdílením prostorů, a to i se svým manželem a ilustruje její extrémní nechuť pro komunální životní prostředí. Její upřímnost ukazuje na hlubší úzkost ze ztráty osobní svobody a soukromí.
Notaro dále odráží sociální dynamiku vězení a...