Viděl jsem starou ženu oblečenou v potahu sedadel, šití do šatů, muž v bundě vyrobené z vlajky. Dalo jim to vzduch zoufalé vznešenosti, jako hosté na azylové míči.
(I saw an old woman dressed in seatcovers, sewn into a dress, a man in a jacket made from a flag. It gave them an air of desperate grandeur, like guests at an asylum ball.)
V románu Sebastiana Faulksa „kde moje srdce porazilo“, autor představuje živý obraz dvou zvláštních postav. Popisuje se stará žena na sobě šaty vyrobené z potahů sedadel, zatímco muž obléká bundu vytvořenou z vlajky. Toto výrazné snímky naznačuje, že se pokoušejí zvýšit svůj status a vytvářejí pocit tragické elegance.
Fráze evokuje pocit zoufalství v kombinaci s téměř neskutečnou šlechtou, připomínající zapomenuté vznešenosti. Jejich vzhled se paraleluje do hostů na velké, ale zavádějící události, odrážející témata ztráty a paměti v vyprávění. Tento popis ukazuje, jak postavy procházejí jejich minulostí a přitom se drží zbytků důstojnosti v transformovaném světě.