Říkám „tehdy, jako nyní“, protože revoluce, která uložila šátek na ostatní, nezbavila Mahshida její osamělosti. Před revolucí mohla v jistém smyslu být hrdá na svou izolaci. V té době nosila šátek jako důkaz její víry. Její rozhodnutí bylo dobrovolný akt. Když revoluce přinutila šátek na ostatní, její akce se stala bezvýznamnou.
(I say "then, as now" because the revolution that imposed the scarf on others did not relieve Mahshid of her loneliness. Before the revolution, she could in a sense take pride in her isolation. At that time, she had worn the scarf as a testament to her faith. Her decision was a voluntary act. When the revolution forced the scarf on others, her action became meaningless.)
V Azar Nafisi's „Reading Lolita v Teheránu: Memoár v knihách“, autor přemýšlí o dopadu revoluce na Mahshidův smysl pro identitu a samotu. Před revolucí měla Mahshid šátek jako symbol její osobní volby a víry, která jí dala pocit hrdosti na její izolaci. Revoluční síly změnily význam jejího výběru, protože se pak stala spíše nařízený symbol než osobním zákonem.
Vzhledem k tomu, že režim přiměl ostatní, aby si přijali šátek, Mahshidova individualita byla snížena a její dříve smysluplné rozhodnutí ztratilo význam. Tento posun zdůrazňuje prázdnotu, která může doprovázet vynucenou shodu, a prokázat, jak ji revoluce místo zmírnění osamělosti zintenzivnila pro Mahshida. Změna z dobrovolného vyjádření k povinnému uložení odhaluje složitost osobní identity tváří v tvář politickému otřesu.