Chci být opatrný, abych to všechno nevyhodil. To je štěstí. Myslím, že to je to, co je štěstí. Ještě to nemám, ale cítím to tam. Cítím, že jsem to blízko. Někdy jsem tak blízko, že to téměř cítím.
(I want to be careful not to throw all this away. This is happiness. I think this is what happiness is. I haven't got it yet, but I can sense it out there. I feel I'm close to it. Some days, I'm so close I can almost smell it.)
V knize Sebastiana Faulksa „Engleby“ se protagonista přemýšlí o nepolapitelné povaze štěstí. Vyjadřuje touhu zachovat své zkušenosti a neodmítá je jako triviální a uznává je jako cenné okamžiky, které přispívají k jeho pochopení radosti. Tato rozjímání odhaluje jeho vědomí, že štěstí ještě není plně v jeho uchopení, ale cítí jeho blízkost.
Postava vyjadřuje hlubokou touhu, aby se spojila se skutečným štěstím a naznačovala, že se občas cítí hmatatelná, téměř na dosah. Prostřednictvím tohoto vhledu Faulks ilustruje komplexní emocionální krajinu hledání naplnění, kde povědomí o štěstí může vyvolat intenzivní touhu a motivaci k tomu, aby ji dále sledoval.