Sledoval jsem, jak se z podlahy toho kajaku chvějí mraky. Duše křižují věky jako mraky překračují nebe, a tvar, odstín ani velikost mraku nezůstávají stejné, je to stále mrak a duše také. Kdo může říct, odkud mrak foukal nebo kdo bude zítra duše? Jen Sonmi východ a západ a kompas a atlas, yay, jen atlas mraků.
(I watched clouds awobbly from the floor o' that kayak. Souls cross ages like clouds cross skies, an' tho' a cloud's shape nor hue nor size don't stay the same, it's still a cloud an' so is a soul. Who can say where the cloud's blowed from or who the soul'll be 'morrow? Only Sonmi the east an' the west an' the compass an' the atlas, yay, only the atlas o' clouds.)
Citát odráží pomíjivost mraků i lidských duší. Stejně jako mraky mění tvar a barvu při přecházení oblohou, naše duše procházejí proměnami v průběhu času. Tato analogie naznačuje, že ačkoli se naše identity a zkušenosti mohou změnit, podstata toho, čím jsme, zůstává nedotčena. Tato pozorování vyvolávají pocit kontinuity uprostřed změn a zdůrazňují, že oblaka i duše existují na větší vesmírné cestě.
Přednášející uznává tajemství obklopující původ a budoucnost mraků i duší. Nemůžeme určit cestu oblaku nebo předpovědět cestu duše, protože obojí podléhá přírodním silám a času. Tato nepředvídatelnost podtrhuje krásu existence, kde je každý okamžik pomíjivý, ale zásadní, podobně jako pomíjivý přechod mraků po obloze. Prostřednictvím této optiky vybízí citát k zamyšlení nad hlubokou propojeností všech věcí.