Pokud má zapamatování být něčím více než nostalgií, vyžaduje to kontextovou základnu-teorie, vizi, metaforu, v níž lze organizovat fakta a rozeznat vzory.
(if remembering is to be something more than nostalgia, it requires a contextual basis-a theory, a vision, a metaphor-something within which facts can be organized and patterns discerned.)
V „Pobavení se k smrti“ diskutuje Neil Postman o důležitosti kontextu v procesu zapamatování. Tvrdí, že jednoduše vzpomínající na minulé události může vést k nostalgii, pokud není zakotven rámcem, jako je teorie nebo metafora. Tento přístup umožňuje jednotlivcům organizovat fakta a spíše identifikovat smysluplné vzorce, než pouze připomínat minulost.
Postmanovy poznatky zdůrazňují potřebu vytvořit hlubší pochopení historie tím, že ji umístí do většího vyprávění. Tato vrstvená perspektiva nejen obohacuje naši paměť, ale také formuje naši interpretaci událostí, což umožňuje hlubší zapojení do světa kolem nás. Bez tohoto kontextového základu mohou naše vzpomínky postrádat látku a význam.