Všichni jsme, jak Huxley říká někde, skvělí zkratky, což znamená, že nikdo z nás nemá vtip, aby poznal celou pravdu, čas to říct, pokud jsme věřili, že jsme to udělali, nebo publikum tak důvěřivé, že to přijme.
(We are all, as Huxley says someplace, Great Abbreviators, meaning that none of us has the wit to know the whole truth, the time to tell it if we believed we did, or an audience so gullible as to accept it.)
V „Pobavení se k smrti“ Neil Postman přemýšlí o Huxleyově myšlence, že lidé jsou v podstatě „velkými zkrácením“. Tato představa naznačuje, že jednotlivci nemohou pochopit celou pravdu a že i kdyby mohli, chybí jim čas na to, aby ji plně sdělili. Složitost reality a limity komunikace zdůrazňují náš boj o zachycení hloubky pravdy.
Postmanův komentář naznačuje, že naše společnost je často nezaujatá v úplném vyprávění. Místo toho představujeme zjednodušené verze reality, které diváci snadno přijímají, a zdůrazňujeme zábavu nad promyšleným diskurzem. Tato tendence ke zkratce významných pravd odráží širší kulturní posun, který upřednostňuje povrchní zapojení před smysluplným porozuměním.