Ve všech velkých beletriích, bez ohledu na ponurou realitu, kterou představují, existuje potvrzení života proti porovnání tohoto života, základní vzdor. Toto potvrzení spočívá ve způsobu, jakým autor přebírá kontrolu nad realitou tím, že ji vypráví svým vlastním způsobem, čímž vytváří nový svět. Každé velké umělecké dílo, které bych prohlásil pompézně, je oslava, akt nepochopení proti zradě, hrůzám a nevěře života. Dokonalost a krása formy rebelů proti ošklivosti a ošuntělosti předmětu.
(In all great works of fiction, regardless of the grim reality they present, there is an affirmation of life against the transience of that life, an essential defiance. This affirmation lies in the way the author takes control of reality by retelling it in his own way, thus creating a new world. Every great work of art, I would declare pompously, is a celebration, an act of insubordination against the betrayals, horrors and infidelities of life. The perfection and beauty of form rebels against the ugliness and shabbiness of the subject matter.)
V Azar Nafisi's „Reading Lolita v Teheránu: Memoár v knihách,“ vyjadřuje hluboký pohled na povahu fikce. Tvrdí, že i tváří v tvář drsné realitě ztělesňují velké literární díla ducha života a odolnosti. Autoři přetvářejí realitu prostřednictvím svých příběhů a nabízejí čtenářům útěk do nově představovaných světů. Tento tvůrčí proces slouží jako forma vzdoru vůči inherentnímu porovnání a zápasům v životě.
Nafisi tvrdí, že každé pozoruhodné umělecké dílo lze považovat za oslavu, která zpochybňuje temnější aspekty existence. Umělecké výraz nalezené v literatuře a jiných formách vzdoruje bolesti a zradě, které v životě zažívá a vytváří estetickou vzpouru proti tvrdé realitě. Krása umělecké formy transformuje často ošklivé a ponuré předměty na něco, co přesahuje pouhé přežití, místo toho zahrnuje oslavu života a lidského ducha.