V jiných staletích chtěli být lidské bytosti zachráněny, vylepšeny nebo osvobozeny nebo vzdělané. Ale v našem století se chtějí bavit. Velký strach není onemocnění nebo smrti, ale nuda. Pocit času na našich rukou, pocit co dělat. Pocit, že nejsme pobaveni.
(In other centuries, human beings wanted to be saved, or improved, or freed, or educated. But in our century, they want to be entertained. The great fear is not of disease or death, but of boredom. A sense of time on our hands, a sense of nothing to do. A sense that we are not amused.)
V minulosti se aspirace lidstva zaměřila na významné cíle, jako je spasení, vzdělávání a osvobození. Lidé hledali pokroky, které by zlepšily jejich životy nebo zajistily jejich pohodu. Výzvy těchto éry se setkaly s touhou po zlepšení nebo produktivitě, což odráželo hlubokou touhu po smyslu a účelu v životě.
V současné společnosti se však hlavní zájem posunul k potřebě zábavy a angažovanosti. Nuda se stále častěji objevila jako hlavní strach a zastínila tradiční hrozby, jako je nemoc nebo smrt. Jednotlivci se nyní potýkají s prázdnotou, že mají příliš mnoho neobsazeného času, zdůrazňují kulturní posun, kde se snaha o pobavení stalo kritickým aspektem existence.