Jen s mírným překvapením zjišťuji, že už tolik nečtu, ale spíše balancuji, divím se, vzlétám jako Pascal, jako Madeline, jako Bemelmans, jako Lamorisse, jako moje dcery. Jako Robert. Jako každý, kdo někdy začal nebo dokončil knihu nebo milostný vztah, nebo si je splést ve sladkém očekávání pádu.
(It's only with mild surprise I find I don't so much read anymore, but rather teeter, wonder, take flight, like Pascal, like Madeline, like Bemelmans, like Lamorisse, like my daughters. Like Robert. Like anyone who has ever started or finished a book, or a love affair, or confused the two, in sweet anticipation of the fall.)
V knize „Paris by the Book“ se Liam Callanan zamýšlí nad svou proměnlivou zkušeností se čtením. Vyjadřuje pocit překvapení z toho, jak přešel od čtení v tradičním smyslu k dynamičtějšímu procesu zkoumání a představivosti. Zmínka o postavách, jako je Pascal a jeho dcery, ilustruje různé inspirace a vlivy, které pocházejí z literatury i ze života samotného.
Citát shrnuje vzrušující, a přesto nejistou povahu zapojování se do příběhů a ukazuje paralely mezi čtením a zkušenostmi z navazování vztahů. Callanan zdůrazňuje emoce propojené jak s literárními cestami, tak s osobními vazbami, a zdůrazňuje vzrušení z očekávání, které oba snahy doprovází.