Jane položila ruku na kalendář, jako by mohla vzít ty dny přímo do své kůže, pórů, do krve a kostí, navždy je drží. Ale čas tak nefungoval. Čas byl o současnosti. Bylo to tam, kde jste byli a co jste dělali, v každém daném okamžiku, který dal život jeho význam.
(Jane put her hand on the calendar, as if she could take those days right in through her skin, her pores, into her blood and bones, hold them forever. But time didn't work that way. Time was all about the present. It was where you were and what you were doing, in any given moment, that gave life its meaning.)
V knize „Dance With Me“ od Luanne Riceové touží po uchopení a držení drahých okamžiků dotykem kalendáře. Přeje si, aby dokázala tyto dny absorbovat do své samotné bytosti, zdůraznit hlubokou touhu držet se vzpomínek a zkušeností. Uvědomuje si však, že čas takové spojení neumožňuje; teče nepřetržitě a nelze jej zachytit nebo obsahovat.
Vyprávění zdůrazňuje, že podstata času je zakořeněna v současném okamžiku. Skutečný význam v životě pochází z toho, že se plně zapojuje do toho, co v současné době dělá, spíše než se snaží držet se minulosti. Toto porozumění odráží poignantní zprávu o důležitosti života v současnosti a oceňování každého okamžiku, jak to přijde.