Život v islámské republice byl stejně rozmarný jako měsíc dubna, kdy krátká období slunce najednou ustoupí sprchám a bouřkám.
(Life in the Islamic Republic was as capricious as the month of April, when short periods of sunshine will suddenly give way to showers and storms.)
V „Čtení Lolity v Teheránu“ vyjadřuje Azar Nafisi nepředvídatelnost života v islámské republice a porovnává ji s nepravidelným počasím dubna. Stejně jako Slunečné okamžiky se mohou rychle proměnit v bouře, zkušenosti jednotlivců v této společnosti se mohou dramaticky posunout, plné radosti i zoufalství. Tato metafora zachycuje napětí mezi prchavým štěstím a náhlou protivenstvím, kterým čelí lidé žijící v utlačovacích režimech.
Nafisiova práce ilustruje složitost navigace každodenního života uprostřed politických nepokojů a společenských omezení. Souhra na naděje a strachu je pro její vyprávění ústřední a ukazuje, jak literatura slouží jako útočiště a zdroj odolnosti pro ni a její studenty. Prostřednictvím své sdílené lásky k literatuře najdou okamžiky jasnosti a útěchy a zdůrazňují transformativní sílu vyprávění v turbulentních dobách.