Kouzlo však pochází z síly dobra, z této síly, která nám říká, že se nemusíme podrobovat limitům a omezením, které nám uložil pan Destin, jak ho Nabokov nazývá.
(But the magic comes from the power of good, from this force which tells us that we do not need to submit to the limits and restrictions imposed on us by Mr. Destin, as Nabokov calls him.)
V „Čtení Lolity v Teheránu“ Azar Nafisi přemýšlí o transformační síle literatury tváří v tvář společenskému útlaku. Zdůrazňuje, že skutečná magie literatury vyplývá z vlastní dobroty, kterou ztělesňuje, a přiměje jednotlivce, aby odolali omezením, které na ně byly založeny autoritářskými postavami, označované jako pan Destin ve svém vyprávění.
Prostřednictvím své paměti Nafisi zdůrazňuje, jak literatura slouží jako zdroj zmocnění, inspiruje čtenáře, aby zpochybnili status quo a sledovali svou vlastní identitu. Akt zapojení do literárních děl se stává formou vzpoury proti omezením uloženým společností, čímž ilustruje hluboký dopad vyprávění na osobní svobodu a kreativitu.