Malcolm zakašlal a zíral do dálky. Uvidíme. Planeta není ohrožena. Jsme ohroženi. Nemáme sílu zničit planetu-nebo ji zachránit. Můžeme však mít sílu zachránit se.
(Malcolm coughed, and stared into the distance. Let's be clear. The planet is not in jeopardy. We are in jeopardy. We haven't got the power to destroy the planet-or to save it. But we might have the power to save ourselves.)
Ve svém románu „Jurassic Park“ představuje Michael Crichton perspektivu provokujícího myšlení na vztah lidstva s planetou. Prostřednictvím charakteru Malcolma, který přemýšlí o naší nejisté situaci, je zřejmé, že zatímco samotná Země je odolná a bude pokračovat, jsou lidské bytosti ohroženy. Naše činy a rozhodnutí nemusí být schopny výrazně ublížit planetě, ale hluboce ovlivňují naše vlastní přežití.
To naznačuje, že místo toho, abychom se obávali osudu Země, měli bychom se zaměřit na naše vlastní volby a chování, které ovlivňují naši existenci. Naléhavost spočívá v pochopení našich zranitelnosti a možností, které děláme tváří v tvář vědeckému pokroku a povaze. Vyprávění vyzývá čtenáře, aby zvážili morální důsledky technologie a zachování, zdůrazňují důležitost ochrany budoucnosti lidstva spíše než samotnou planetu.