MMA Ramoswe zastínila oči rukou. Všechna, která fungovala, přemýšlela. A teď toto.MMA Potsane pokrčil rameny. Ale to je vždy pravda, MMA, řekla. Dokonce i Gaborone. Podívejte se na všechny ty budovy. Jak víme, že Gaborone tam bude stále za padesát let? Nechte mravence nedostanou také své plány na Gaborone? MMA Ramotswe se usmál. Byl to dobrý způsob, jak to dát. Všechny naše lidské snahy jsou takové, přemýšlela, a to jen proto, že jsme příliš nevědomí, abychom si to uvědomili, nebo jsme příliš zapomnění, abychom si to pamatovali, že máme jistotu, že stavíme něco, co má vydržet.
(Mma Ramoswe shaded her eyes with a hand.All that work, she mused. And now this.Mma Potsane shrugged her shoulders. But that is always true, Mma, she said. Even Gaborone. Look at all those buildings. How do we know that Gaborone will still be there in fifty years' time? Have the ants not got their plans for Gaborone as well?Mma Ramotswe smiled. It was a good way of putting it. All our human endeavors are like that, she reflected, and it is only because we are too ignorant to realize it, or are too forgetful to remember it, that we have the confidence to build something that is meant to last.)
MMA Ramoswe odráží její tvrdou práci a zároveň pozoruje její okolí a uvědomuje si, že veškeré lidské úsilí může být dočasné. MMA Potsane nabízí pragmatický pohled, což naznačuje, že stejně jako si nejsou jisti budoucností svého města, Gaborone nemusí vydržet. Přítomnost mravenců symbolizuje nepředvídatelnou povahu existence a pokroku.
MMA Ramotswe najde v těchto myšlenkách útěchu a uznává, že lidstvo často staví s pocitem trvalosti navzdory nevyhnutelným změnám. Naše důvěra ve vytváření trvalých struktur vyplývá z naší nevědomosti nebo zapomnění o plánech přírody a připomíná jí křehkost našich úspěchů.