Non Omnis Moriar, řekl, že Horace's Odes-i nezemřu. Ano, a měl pravdu. Dokud si lidé pamatovali, pak smrt nebyla úplná. Pouze pokud nebyl nikdo, kdo by si nevzpomněl, že by byla smrt dokončena.
(Non omnis moriar, said Horace's Odes-I shall not wholly die. Yes, and he was right. As long as people remembered, then death was not complete. Only if there were nobody at all left to remember would death be complete.)
V textu navrhuje citace z Horace's Odes „non Omnis Moriar“ myšlenku, že i po smrti část jednotlivce žije prostřednictvím vzpomínek. Tato víra znamená, že dopad, který má na ostatní, vydrží, dokud si je lidé nadále pamatují. Proto může podstata člověka přetrvávat mimo fyzickou existenci. Alexander McCall Smith, v „The Okouzlující vtípky ostatních“, rozšiřuje tuto představu a zdůrazňuje, že skutečná smrt přichází pouze tehdy, když nikdo nezůstal, aby si vzpomněl na život člověka. Tato perspektiva podporuje myšlenku, že vzpomínky a vliv, který zanecháváme, nás mohou udržet naživu v metaforickém smyslu a spojovat nás s těmi, kteří si nás pamatují.