Ne tak srdcervoucí. Takže to bylo se mnou po Tomově smrti. Při zpětném pohledu se dívám na sebe a své přátele a myslím si, že někteří z nás jsou nabízeni včasná varování. Smrt milovaného člověka, vážné nemoci, boj manželství nebo zoufalství osamělosti-jak jsou tragické, jak jsou tyto události, slouží k tomu, aby nás boxovali tak jasně jako jakákoli chytrá struktura pozemku, což nás nutí vybrat si. Rozhodl jsem se žít. Každý den na rukojeť. Chci se obejmout své děti, vášnivě políbit můj milenec, zaútočit na mou práci, vychutnat si své knihy a srdečně se smát nebo blubber jako dítě s přáteli. Není život skvělý?
(not so heartbreaking. So it was with me after Tom's death. In retrospect, I look at myself and my friends and I think that some of us are offered early warnings. The death of a loved one, a serious illness, the struggle of a marriage, or the despair of loneliness-as tragic as these events are, they serve to box us in as clearly as any clever plot structure, forcing us to make a choice. I choose to live. Each day to the hilt. I want to hug my children close, kiss my lover passionately, attack my work, relish my books, and laugh heartily or blubber like a baby with my friends. Isn't life grand?)
Autor přemýšlí o hlubokém dopadu ztráty, zejména po smrti přítele jménem Tom. Tato zkušenost, i když bolestivá, vedla k hlubšímu uznání za celý život. Autor poznamenává, že takové tragédie, včetně nemoci a osamělosti, slouží jako připomenutí k zaměření na to, na čem skutečně záleží, což vybízí důležitá životní volba.
Při plném objetí života se autor rozhodl pečovat o vztahy, vášnivě zapojit do práce a najít radost v každodenních okamžicích. Existuje pocit oslavy a vděčnosti za to, že je naživu, a zdůrazňuje, jak může protivenství vést k obnovenému pohledu na krásu života.