Říjen je nejkrutější měsíc jakéhokoli volebního roku, ale do té doby je bolest tak velká, že i silní jsou jako želé a čas ztratil veškerý význam pro kohokoli, kdo se stále podílí na politické kampani. Do té doby dokonce i kandidáti, kteří běžící neovlivněni, opustili veškerou naději na vítězství a žili pouze pro den, kdy budou konečně volně hledat pomstu o všech těch zrádných bastardech, kteří se kdysi prošli jako věrní přátelé a spojenci a přísahali, že byli jen v tom, protože všichni sdíleli stejné naděje a sny ....
(October is the cruelest month of any election year, but by then, the pain is so great that even the strong are like jelly and time has lost all meaning for anybody still involved in a political campaign. By that time, even candidates running unopposed have abandoned all hope of victory and live only for the day when they will finally be free to seek vengeance on all those treacherous bastards who once passed themselves off as loyal friends and allies and swore they were only in it because they all shared the same hopes and dreams....)
Říjen znamená obzvláště náročný čas v jakémkoli volebním cyklu, kde se stres a emocionální mýtné pro politické kandidáty stávají ohromujícími. V této fázi se mohou mít i ti nejsilnější jednotlivci pocit, že se jejich odhodlání rozpadne, zatímco vytrvalá povaha kampaní deformuje jakýkoli čas. Tlaky rasy vytvářejí atmosféru zoufalství, které mohou konzumovat všechny kandidáty, bez ohledu na jejich postavení.
Jak měsíc postupuje, ti kandidáti, kteří zpočátku měli spojence, se začínají cítit zradeni, a uvědomili si, že jejich předpokládaní přátelé se mohli po celou dobu samoobsluhovat. Tento pocit rozčarování vede mnoho lidí k fantazírování o odplatě proti těm, kterým kdysi důvěřoval. Zdá se, že se ztratila kamarádství a idealismus, který podporoval jejich úsilí, a nechal je, aby se potýkali jen s touhou po propuštění a pomstu proti politickým machinacím, které kdysi přijali.