Samozřejmě vždy bude časy, kdy musíme najít náš velmi přesný způsob. Ale častěji než ne, náš obraz cíle je pouze výchozím bodem, který se zbytečně lpíme. Když dokážeme uvolnit náš pocit potřeby dorazit na určité místo, snížíme váhu ztraceného. A jednou pod příjezdem a pod naším strachem, že nedorazíte, začíná skutečná cesta.
(Of course, there will always be times that we need to find our very precise way. But more often than not, our image of a destination is only a starting point that we cling to needlessly. When we can free up our sense of needing to arrive in a certain place, we lessen the weight of being lost. And once beneath arriving and beneath our fear of failing to arrive, the real journey begins.)
Mark Nepo zdůrazňuje, že i když existují chvíle, kdy se musíme soustředit na konkrétní cíl nebo cestu, příliš pevně se držet před předem stanoveným cílem často brání naše zkušenosti. Uvolněním tlaku k dosažení konkrétního výsledku můžeme zmírnit úzkost, která přichází s pocitem ztraceného. Tento posun v perspektivě nám umožňuje prozkoumat samotnou cestu, než jen fixaci na konečný výsledek.
NEPO navrhuje, že když se pohybujeme kolem představy, že potřebujeme dorazit na konkrétní místo a vzdát se našeho strachu z neúspěchu, otevíráme se skutečné podstatě cesty. Toto hlubší zkoumání a přijetí našich současných okolností může vést k naplňující a obohacující životní zkušenosti, kde se cesta stává stejně významnou jako samotná cíl.