Na světě je tolik neštěstí, přemýšlel se, uklonil se hlavu k tragickému myšlení a nemůže proti nikomu neštěstí, nejméně proti svému neštěstí.
(There is so much unhappiness in the world, wondering, bowing his head to the tragic thought, and he cannot do nothing against anyone's unhappiness, least against his own unhappiness.)
V „Catch-22“ Josepha Hellera se protagonista potýká s všudypřítomnou neštěstí, která obklopuje lidi kolem něj. Tento pocit zoufalství je ohromující, což vede k introspekci a pocitu bezmocnosti tváří v tvář takovému utrpení. Protagonista uznává tragickou povahu existence a uznává, že není schopen zmírnit bolest druhých nebo dokonce konfrontovat své vlastní smutky.
Tato reflexe neštěstí podtrhuje širší témata knihy a ilustruje boje, kterým čelí jednotlivci uprostřed absurdit války a života. Heller mistrovsky zobrazuje vnitřní bitvy postav a odhaluje, jak může váha zoufalství vést k pocitu hluboké izolace a marnosti.