Celé lidské bytosti chtějí být dobré, ale ne příliš dobré, a ne úplně po celou dobu.
(On the whole human beings want to be good, but not too good, and not quite all the time.)
Ve svých kritických esejích sestavených v „Všechno umění je propaganda“, George Orwell zkoumá složitost lidské přirozenosti, což naznačuje, že lidé obecně usilují být ctnostní. Tato touha je však zmírněna uznáním, že dokonalost je nejen nereálná, ale také zatěžující. Lidé mají tendenci přijímat morální postoj, který umožňuje nedokonalosti, což odráží rovnováhu mezi idealismem a praktičností.
Orwellův vhled ukazuje, že zatímco jednotlivci se mohou snažit o dobro, existuje přirozená lidská tendence k této aspiraci. To lze přičíst různým faktorům, včetně společenských očekávání a přirozeného sklonu k upřednostňování vlastního zájmu. Hledání morálky je tedy často zmírněno, což vede k nuančnímu chápání etického chování v souvislosti se skutečným životem.