V souvislosti s finanční krizí byl Paulson pověřen významnými prostředky na provedení strategie zaměřené na stabilizaci ekonomiky. Jakmile však peníze obdržel, odchýlil se od svého původního plánu a rozhodl se distribuovat podstatné částky pro výběr finančních institucí, jako jsou Citigroup, Morgan Stanley a Goldman Sachs. Tento posun v přístupu vyvolal otázky týkající se spravedlnosti a kritérií používaných pro výběr těchto příjemců.
Rozhodnutí upřednostňovat několik hlavních bank před širší strategií odráželo nedostatek transparentnosti a opuštění původních cílů. Tento krok měl nejen důsledky pro zúčastněné instituce, ale také pro systémovou integritu finančního systému, což vedlo k obavám z protekcionismu a spravedlnosti v době krize.