V desetiletí po přijetí ústavy se definice zrady a pobídky staly stále nejednoznačnějšími. Bez jasnosti, kterou by historičtí precedenty mohli poskytnout, se federalisté i republikáni ocitli v bouřlivém prostředí vzájemného podezření. Snažili se dohodnout na původních záměrech americké revoluce a důsledcích ústavy, což vedlo ke zvýšeným politickým dělením.
Tento nedostatek konsensu vytvořil chaotickou politickou krajinu, kde vzkvétala obvinění a každá frakce interpretovala pravidla ve svůj prospěch. Absence sjednocujícího centra podpořila pocit zmatku a konfliktu a ilustroval výzvy, kterým mladý národ čelil v jeho základních letech. Boj za jasnost odráží širší napětí, které by utvářelo budoucnost americké politiky.