Profesor Dr. Moritz-Maria von Igelfeld často přemýšlel o tom, jak šťastný měl být přesně tím, kým byl, a nikdo jiný. Když se člověk odmlčel, aby si myslel, kdo by mohl být, pokud by se nehoda narození nestala přesně tak, jak tomu bylo, tak by člověk mohl být docela upřímně zděšen.
(Professor Dr Moritz-Maria Von Igelfeld often reflected on how fortunate he was to be exactly who he was, and nobody else. When one paused to think who one might have been had the accident of birth not happened precisely as it did, then, well, one could be quite frankly appalled.)
Profesor Dr. Moritz-Maria von Igelfeld často považoval svou identitu a cítil se vděčný za to, že byl sám sebou. Věřil, že reflexe původu člověka by mohla vést k znepokojujícím myšlenkám na alternativní já, které by se člověk mohl stát kvůli různým okolnostem narození.
Ve svých úvahách uznal, že uvažování o „co“, kdyby “mohlo vyvolat nepohodlí a posilovat jeho uznání za svou vlastní existenci. Tato introspekce ilustruje jeho jedinečný charakter a inherentní hodnotu, kterou umístí na svou individualitu na světě.