Razieh měl úžasnou kapacitu pro krásu. Řekla, víš, celý můj život, který jsem žil. Musel jsem ukrást knihy a vklouznout do filmových domů, ale Bože, ty knihy jsem miloval! Nemyslím si, že by jakékoli bohaté dítě někdy vážilo Rebeccu nebo odešel s větrem tak, jak jsem to udělal, když jsem si půjčil překlady z domů, kde moje matka pracovala.
(Razieh had an amazing capacity for beauty. She said, You know, all my life I have lived inpoverty. I had to steal books and sneak into movie houses-but, God, I loved those books! I don't think any rich kid has ever cherished Rebecca or Gone with the Wind the way I did when I borrowed the translations from houses where my mother worked.)
Razieh měla pozoruhodné uznání za krásu, utvářené jejími zkušenostmi ze života v chudobě. Navzdory výzvám její výchovy našla útěchu a radost v literatuře a kině. Její vášeň pro knihy jako „Rebecca“ a „Gone with the Wind“ přesahovala materiální bohatství, což naznačuje, že její emocionální spojení s těmito příběhy bylo hlubší než u mnoha privilegovaných jednotlivců.
Její odhodlání získat přístup k kultuře a vyprávění navzdory finančním omezením zdůrazňuje silnou odolnost a lásku k umění. Způsob, jakým si vážila půjčené knihy, odráží hluboké pochopení hodnoty literatury a ilustruje, jak může obohatit život bez ohledu na socioekonomický status.