Čtení románu není cvičením v cenzuře.
(Reading a novel is not an exercise in censure.)
V „Čtení Lolity v Teheránu“ zobrazuje Azar Nafisi transformativní sílu literatury uprostřed utlačovacích okolností. Kniha vypráví její zkušenosti s výukou západní literatury v Íránu a ilustruje, jak romány mohou poskytnout útěk a porozumění v restriktivní společnosti. Prostřednictvím příběhů svých studentů Nafisi zdůrazňuje radost a kamarádství, které literatura může podpořit, a to i v temných dobách.
Jeden pozoruhodný citát z knihy „Čtení románu není cvičením v cenzuře“, zapouzdřuje podstatu literární svobody. To naznačuje, že zapojení do fikce je spíše akt osobního průzkumu než úsudku. Nafisi obhajuje důležitost přijímání literatury jako prostředku sebepoznání a odporu vůči společenským omezením a posiluje myšlenku, že romány mohou obohatit naše životy a rozšířit naše perspektivy.