Tento citát odráží hluboké pozorování o tendenci společnosti idolizovat hrdiny na základě jejich vnějšího vzhledu. Lidé tyto postavy často obdivují, když jsou nejlepší, představují leštěný a nedotčený obraz. Toto povrchní uznání přehlíží oběti a boje, které tito hrdinové snášejí ve své povinnosti.
Autor zdůrazňuje ironii tohoto selektivního obdivu, protože to znamená, že společnost může raději uznat hrdiny v dokonalém stavu, spíše než uznávat skutečnou bolest a rány, které nesou. Upozorňuje na důležitost porozumění a ocenění skutečných nákladů na hrdinství, které často zahrnují neviditelné výzvy a osobní oběti.