Mohla se odvrátit a říci, že s ní neměli nic společného, nebo by mohla přijmout, že se nějak dotkli její sukně. ... Všichni jsme měli sukni a ti, kteří se dotkli naší sukně, se stali naším zájmem.
(She could turn away and say that they had nothing to do with her, or she could accept that they had somehow touched her skirt. ...we all had a skirt, and those who touched our skirt became our concern.)
Citace odráží myšlenku vzájemného propojení a odpovědnosti ve vztazích. Volba mezi oddělením a angažovaností zdůrazňuje vlastní pouta, které sdílíme s ostatními. Uznáním, že nás něčí akce mohou ovlivnit, rozpoznáváme sdílené zkušenosti, které utvářejí naše životy.
Tato představa je ilustrována symbolikou sukně, představující osobní hranice a emocionální vazby. Když se někdo „dotkne naší sukně“, znamená to vliv nebo dopad, díky kterému jsou jejich problémy relevantní pro nás. Proto přijímání těchto spojení podporuje empatii a komunitu a zdůrazňuje, že péče o sebe je základním aspektem naší existence.